Karel Marx
Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta[43]
Zdroj: Vybrané spisy, sv. 1
Vydavatel: Státní nakladatelství politické literatury, Praha, 1954;
První vydání: Die Revolution, 1852, New York;
Online Version: Marx/Engels Internet Archive (marxists.org) 2010;
Transcribed: Jama
Převod do HTML: Jama a Karol Bóna
Obsah:
Předmluva K. Marxe k druhému vydání, 1869
Předmluva B. Engelse k třetímu německému vydání, 1885
Kapitola I (Únor 1848 až prosinec 1851)
Kapitola II (Úpadek republikánů)
Kapitola III (Vzestup Ludvíka Bonaparta)
Kapitola IV (Porážka maloburžoazní demokracie)
Kapitola V (Ústavodárné shromáždění vs. Bonaparte)
Kapitola VI (Bonapartovo vítězství)
Kapitola VII (Shrnutí)
“Všechny revoluce zdokonalovaly státní aparát, místo aby jej rozbily” (Kap. VII)
__________________________________
Poznámky:
43 „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“ — je jedno z nejdůležitějších marxistických děl. Jsou tu na základě rozboru revolučních událostí v letech 1848 až 1851 ve Francii rozvedeny základní poučky historického materialismu, teorie třídního boje a proletářské revoluce, učení o diktatuře proletariátu. Marx tu poprvé vyslovil tezi, že vítězný proletariát musí rozbít buržoazní státní stroj. Marx psal tuto knihu v době, kdy byly ještě v živé paměti události období od prosince 1851 do března 1852. Když Marx psal „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“, neustále si své názory na události ve Francii ověřoval s Engelsem. Jako pramenů používal vedle tisku a oficiálních materiálů také soukromých zpráv z Paříže. „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“ měl původně vyjít jako série článků v týdeníku „Die Revolution“ „Revoluce“], který se chystal vydat v USA Marxův a Engelsův přítel, člen Svazu komunistů Josef Weydemeyer. Weydemeyerovi se však podařilo vydat jen dvě čísla časopisu (v lednu 1852), načež musel vydávání pro finanční potíže zastavit. Marxovy články došly příliš pozdě, takže nebyly v těchto číslech uveřejněny. Marx Weydemeyerovi navrhl, aby jeho práci vydal jako brožuru; vyšla v květnu 1852 jako první (a jediný) sešit „neperiodického časopisu“ „Revolution“. Weydemeyer ji nazval „Osmnáctý brumaire Ludvíka Napoleona“ (místo Bonaparta). Větší část nákladu tohoto prvního vydání nemohl Weydemeyer, který byl v hmotné tísni, u majitele tiskárny zaplatit, a proto se do Evropy dostal jen nepatrný počet výtisků. Pokusy vydat knihu znovu v Německu nebo v Anglii (anglicky) se nezdařily. Druhé vydání vyšlo teprve roku 1869. Pro toto vydání Marx text znovu přehlédl. V předmluvě k vydání z roku 1869 charakterizoval Marx redakci, kterou na textu provedl, takto: „Přepracováním by tento spis ztratil své zvláštní zabarvení. Proto jsem opravil jen tiskové chyby a vyškrtal narážky, které jsou dnes už nesrozumitelné.“ Text třetího vydání, které vyšlo roku 1885 za Engelsovy redakce, odpovídá textu vydání z roku 1869. Francouzský překlad „Osmnáctého brumairu Ludvíka Bonaparta“ byl poprvé uveřejněn v orgánu Francouzské dělnické strany, v listu „Le Socialiste“ [„Socialista“] v lednu až listopadu 1891; téhož roku vyšla práce knižně v Lille. Rusky byla kniha vydána poprvé roku 1894 v Ženevě; později vyšla rusky ještě mnohokrát, četná vydání připravil Institut marxismu-leninismu při ÚV KSSS. Česky vyšlo dílo poprvé roku 1933, v novém překladu roku 1946. Zde ve Spisech je dílo přeloženo podle textu německého vydání z roku 1869. (Pozn. ze Spisy, sv. 8)