Karel Marx
Derbyho vláda. - Ošidná Palmerstonova demise[324]
Nezabil-li Orsini Ludvíka Napoleona, zabil určitě Palmerstona. Z historického hlediska je docela na místě, že tohoto politického hráče, z něhož čínský mandarin v Kantonu učinil diktátora Anglie, nakonec zničil italský karbonář v Paříži.[325] Ale to, že jeho nástupcem měl být lord Derby, je už víc než pouze historicky vhodné, to už se blíží kategorii historické zákonitosti. Je to v souladu s britskou ústavní tradicí. Po Pittovi přišel Fox, Foxe vystřídal Perceval — slabší Pitt, Wellingtona Grey — slabší Fox, Greye Wellington, Wellingtona Melbourne — slabší Grey, Melbourna opět Wellington jménem Peel, Peela opět Melbourne jménem Russell; Russella vystřídal Derby, náhražka Peela, a Derbyho opět Russell. Proč by Palmerstona, který uzurpoval Russellovo místo, neměl vystřídat zase Derby?
Je-li v Anglii nějaká nová síla schopná skoncovat se starou rutinou, jejímž příkladem je zmíněná výměna míst mezi ctihodnými gentlemany, kteří sedí na jedné straně Dolní sněmovny, a ctihodnými gentlemany, kteří sedí na druhé straně,[326] je-li zde nějaký člověk nebo skupina lidí schopných postavit se proti tradiční vládnoucí třídě a nahradit ji, svět je ještě neobjevil. O jedné věci však nemůže být pochyb, totiž že toryovská vláda je mnohem příznivější pro jakýkoli pokrok než kterákoli jiná. V posledních padesáti letech všechna lidová hnutí buď začala nebo vrcholila za toryovské vlády. Právě toryovská vláda schválila návrh zákona o emancipaci katolíků[327]. Za toryovské vlády zesílilo hnutí za parlamentní reformu tak, že je nebylo možné zadržet.[328] Dílem toryovské vlády je zavedení daně z příjniů, která je sice ve své nynější formě nerovnoměrná, přesto však obsahuje zárodky rovnoměrného zdanění. Liga proti obilním zákonům, která byla za whigovské vlády slabá a nesmělá, se za toryů rozrostla do revolučních rozměrů; a zatímco Russell si ani ve svém nejodvážnějším rozletu nikdy netroufl jít za hranice pevně stanovených cel, tak umírněných, jako byl on sám, nezbylo Peelovi nic jiného než uložit obilní zákony do hrobky všech Kapuletů[329]. Byli to rovněž toryové, kteří jaksi zlidověli aristokracii tím, že do ní vlévali plebejskou sílu a talent, aby ji posílili. Díky toryům vládl staré anglické pozemkové aristokracii Canning, syn herečky; stejně tak ji ovládal i Peel, syn zbohatlého majitele přádelny bavlny, který začal jako tkadlec na ručním stavu; vládne jí i Disraeli, syn prostého literáta a k tomu ještě žid. Sám lord Derby učinil ze syna drobného obchodníka z Lewesu anglického lorda kancléře pod jménem lord St. Leonards. Whigové naproti tomu projevili vždycky dost síly, aby pohřbili své plebejské nástroje v honosných dekoracích nebo je nafoukaně a s urážkami odhodili. Broughama, duši hnutí za parlamentní reformu, vyřídili tím, že ho povýšili do stavu lordů, a Cobdenovi, hlavě Ligy proti obilním zákonům, nabídli tíž whigové, kterým pomohl znovu k vládě, místo náměstka ministra obchodu[330].
Z hlediska čistě intelektuální schopnosti nová vláda snadno obstojí ve srovnání se svou předchůdkyní. Lidé jako Disraeli, Stanley a Ellenborough neutrpí rozhodně újmu, přirovnáme-li je k lidem typu pana Vernona Smitha, bývalého předsedy Kontrolního úřadu, lorda Panmura, ministra války, jehož už učinilo nesmrtelným jeho „Postarejte se o Dowba“[331], sira G. C. Lewise nudného jako „Edinburgh Review“, nebo dokonce k takovým morálním veličinám, jako je lord strážce pečetí Clanrícarde. Palmerston ve skutečnosti nejen nahradil vládu všech stran vládou beze stran, ale také vládu všech talentů vládou bez talentů, vyjma svůj vlastní.
Nemůže být pochyb, že Palmerston neměl ani tušení, že jeho zkáza je definitivní. Věřil, že lord Derby odmítne nyní úřad ministerského předsedy, stejně jako to učinil za krymské války. V tom případě by si byla královna povolala Russella; protože však převážná část jeho vlastních šiků sloužila pod Palmerstonem a převážná část nepřátelské armády stála pod praporem Disraeliho, Russell by se musel vzdát naděje, že vytvoří vládu, zejména proto, že by jako whig nemohl sáhnout ke „krajnímu prostředku“ totiž rozpustit parlament, který byl zvolen pod prapory whigů. Týden by se bylo váhalo a pak by se tedy Palmerston byl nevyhnutelně vrátil do úřadu ministerského předsedy. Jenže tato krásná kalkulace Palmerstonovi nevyšla, protože Derby úřad přijal. Toryovská vláda se může udržet delší či kratší dobu. Může se držet několik měsíců, než bude donucena rozpustit parlament, což zcela jistě učiní, dříve než se nadobro vzdá moci. Dvěma věcmi si však můžeme být jisti, jednak, že toryovská vláda se vyznamená nanejvýš liberálním opatřením na poli sociálních reforem (zárukou toho je dosavadní postup lorda Stanleyho a návrh školského zákona sira Johna Pakingtona), a hlavně, že v zahraniční politice provede velmi blahodárnou a vítanou změnu. Je pravda, že mnozí povrchní pozorovatelé a publicisté tvrdí, že Palmerstonův pád Ludvíku Napoleonovi valně neuškodí, neboť několik ministrů nové toryovské vlády je s francouzským despotou osobně zadobře a Anglie není v situaci, aby se mohla odvážit válčit s mohutnou kontinentální mocností. Ale právě proto, že Anglie není s to pustit se do nové války, považujeme odpověď Velké Británie na chvastounské hrozby a požadavky satrapů Ludvíka Napoleona za velmi významnou. Nezávislí liberálové vyjádřili v parlamentě jednoznačné a důrazné smýšlení národa a odpověděli na Walewského zprávu tím, že odmítli Palmerstonův návrh zákona o spiknutích[332], a neudělali to proto, že měli přijít do vlády Malmesbury a Disraeli. Lord Derby může uklouznout a padnout, ale hlasování, které schválilo pozměňovací návrh Milnera Gibsona[333], bude nicméně žít a ponese ovoce.
Nevěříme v nějaké upřímné a trvalé spojenectví britského toryismu s francouzským bonapartismem. Bouří se proti němu instinkty, tradice a snahy obou stran. Nepovažujeme za možné, že se nová vláda vrátí k Palmerstonovu návrhu o spiknutích a bude jej prosazovat, jak to s takovou jistotou předpovídají pařížské listy. Učiní-li to, pak teprve až odpoví Walewskému a de Mornymu, a odpoví mu v Pittově a Castlereaghově duchu. Při všech svých chybách by toryismus musel napřed změnit svou podstatu, aby byl ochoten měnit na Bonapartův pokyn anglické zákony.
Pravděpodobnost, že mezi oběma vládami vznikne brzy spor, však význam posledního hlasování nijak nesnižuje. Na tomto hlasování považujeme za nejdůležitější to, že oznamuje Evropě, že Británie přestala hrát francouzskému imperialismu druhé housle. Tak to pochopily Brusel, Turín a dokonce i Vídeň; tak to také brzy pochopí Berlín, Madrid a Petrohrad. Anglie, která byla tak dlouho žalářníkem prvního Napoleona, rozhodně odmítla být dále přisluhovačem jeho nástupce.[334]
Napsal K. Marx 26. února 1858
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čis. 5272 z 15. března 1858Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
324 Název článku je uveden podle Marxova zápisníku z roku 1858.
325 Narážka na konflikt, který vznikl v říjnu roku 1856 mezi anglickými představiteli a místními čínskými úřady v Kantonu. Hlavní roli v konfliktu hrál z čínské strany mandarín generální guvernér Jie Ming-čchen, který se stavěl proti nezákonným požadavkům Angličanů. Konflikt dal záminku k druhé dobyvačné „opiové“ válce v Číně, kterou začala Palmerstonova vláda. Agresívní zahraniční politiku vlády vítala anglická buržoazie, která potřebovala nové trhy. To umožnilo Palmerstonovi, představiteli anglické aristokratické oligarchie, aby téměř deset let (1855—1858 a 1859—1865) diktoval vnitřní a zahraniční politiku buržoazní Anglie.
Karbonáři — členové tajného politického spolku v Itálii, který vznikl počátkem 19. století a položil základy k italskému národně osvobozeneckému hnutí. Karbonáři si kladli za cíl vyhnat cizí dobyvatele a omezit absolutismus.
O Palmerstonově odstoupení viz poznámky [333] a [319].
326 Podle dávných tradic zaujímají v anglickém parlamentě členové vlády té strany, která je u moci, lavice po pravé ruce speakera (předsedy) Dolní sněmovny a bývalí členové vlády té strany, která tvoří v dané chvíli opozici, lavice naproti, po levé ruce předsedy.
327 Emancipace katolíků — roku 1829 zrušil anglický parlament omezeni politických práv katolíků. Katolíci, většinou Irové, směli být napříště voleni do parlamentu a zastávat některé vládní úřady; zároveň byl pětinásobně zvýšen majetkový volební census. Tímto manévrem si anglické vládnoucí třídy chtěly získat špičky irské buržoazie a katolických statkářů, a tak rozštěpit irské národní hnutí.
328 Jde o boj za reformu volebního práva, kterou anglický parlament uskutečnil v roce 1832 (viz poznámku [152]).
329 Rod Kapuletů a Monteků — dvě nepřátelské rodiny ze Shakespearovy tragédie „Romeo a Julie“ — symbol dvou nepřátelských stran.
330 Narážka na Cobdenovu agitaci proti obilním zákonům v roce 1845. Tato agitace přispěla k pádu toryovské Peelovy vlády. Vůdce whigovské strany lord John Russell, který byl pověřen sestavením nové vlády, nabídl Cobdenovi místo náměstka ministra obchodu, ale Cobden tento návrh odmítl. Pro vnitřní rozpory ve straně se Russellovi nepodařilo vládu sestavit a 20. prosince 1845 se k vládě dostali opět toryové.
331 Dowb (zkratka jména Dowbiggin) — jméno mladého důstojníka, účastníka krymské války, synovce anglického ministra války lorda Panmura. Výrok „Postarejte se o Dowba“, jehož Panmure použil v jedné depeši anglickému velení na Krymu, se v Anglii velmi rozšířil jako důkaz, že vojenské záležitosti země znepokojovaly ministra války ze všeho nejméně.
332 Po atentátu italského revolucionáře Orsiniho na Ludvíka Napoleona poslal francouzský ministr zahraničních věcí hrabě Walewski anglické vládě depeši z 20. ledna 1858, v níž jménem francouzské vlády ostrým tónem vyjadřoval nespokojenost s tím, že Anglie poskytuje útočiště francouzským politickým emigrantům. Walewski v depeši otevřeně prohlašoval, že je nutné učinit proti tomu náležitá opatřeni. Palmerston využil Walewského depeše a předložil Dolní sněmovně návrh zákona o spiknutích (viz poznámku [319].)
333 Pozměňovací návrh liberálního poslance Milnera Gibsona, který jej předložil při druhém čtení návrhu zákona o spiknutích v únoru roku 1858, odsuzoval Palmerstonovu vládu za to, že patřičně neodpověděla na ostrou depeši Walewského. Pozměňovací návrh byl vlastně vyslovení nedůvěry vládě; Dolní sněmovna jej většinou hlasů schválila, čímž zamítla návrh zákona a donutila Palmerstonovu vládu odstoupit.
334 Redakce „New-York Daily Tribune“ připojila k článku ještě tuto pasáž:
„Díky tomu všechna evropská hlavní města volněji vydechla; každý liberál je přesvědčen, že den, kdy lid vítězně povstane, je nyní mnohem blíž než před měsícem. Na potvrzení toho citujeme jedno místo z řeči vynikajícího anglického řečníka a jednoho z nejnadanějších státníků, který byl dlouho blízkým přítelem sira Roberta Peela — pana Gladstona, představitele oxfordské university. V dlouhé debatě, která končila svržením Palmerstona, Gladstone řekl:
‚Naše doba je pro svobodu těžkou dobou. Žijeme v 19. století. Mluvíme o pokroku; věříme, že jdeme kupředu; ale pozorný člověk, který sleduje evropské události posledních let, nemůže nepozorovat, že tu nějaký pohyb sice je, ale má sestupnou linii, jde zpět.Jsou některá místa, kde ještě existují a rozkvétají zřízeni, která vzbuzují naše sympatie. Ale to jsou druhořadá místa, lze říci skutečný zapadákov Evropy, pokud jde o jejich materiální význam, i když věřím, že jejich morální velikost jim zajistí dlouhý rozkvět a blahobyt. Avšak v současné době víc než kdykoli jindy spočívá odpovědnost na Anglii; spočívá-li na Anglii, na jejích zásadách, na jejích zákonech, na jejích vládcích, pak prohlašuji, že kterýkoli zákonodárný akt potvrzený touto Dolní sněmovnou, touto hlavní oporou svobody, jehož cílem je vytvořit morální solidaritu mezi námi a těmi, kdo chtějí posílit své postavení represemi, poškodí a ztíží posvátnou věc svobody ve všech zemích světa.‘ (Bouřlivý potlesk.)
Musíme si uvědomit, že lord Derby naléhavě žádal pana Gladstona, aby přijal velmi vysoké místo ve vládě, a že v nedavné minulosti nebylo ministerského předsedy, a sotva se takový v blízké budoucnosti najde, který by nesdílel rád s Gladstonem nejvážnější odpovědnost.“