Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
{235} Provolání britské federální rady k sekcím, odbočkám, přidruženým spolkům a členům Britské federace Internacionály[222]
Občané,
na svém zasedání 19. prosince 1872 jsme se zabývali manifestem vydaným představiteli odštěpenecké skupiny v Anglii. Neprodleně jsme přijali usnesení uvědomit o tom všechny sekce a vyzvat je, aby počkaly se svým úsudkem, dokud nebudou mít naši odpověď, kterou jsme slíbili vyhotovit ihned. Na zvláštním zasedání britské federální rady, jež se konalo v pondělí 23. prosince večer, byla pak jednomyslně přijata následující odpověď na ničím nepodložená tvrzení zmíněného manifestu:
1. Jednání se "dostalo do slepé uličky" proto, že se neustále musely projednávat Halesovy osobní záležitosti; on i Mottershead se svým vzájemným obviňováním z korupce pokusili vytvořit stejné ovzduší už v generální radě. To, že se jednání na zasedání, o němž se mluví v oběžníku, dostalo do slepé uličky, zavinil Mottershead, {236} který byl opilý, neustále hrubě urážel předsedu[a] a tak jej přiměl k tomu, že rozpustil schůzi v půl dvanácté; přitom nepožadoval rozpuštění nikdo jiný než Hales. členové si snad už před delším časem přečetli v "International Heraldu", že sekce ze South Lambethu odvolala svého delegáta, protože většina znemožňovala jakékoli konkrétní jednání.
2. Pravá příčina toho, proč tento oběžník byl vydán, je tato: příslušníci odštěpenecké menšiny se na haagském kongresu mezi sebou dohodli, že kolem vánoc svolají ve všech zemích nejrůznější sjezdy a na nich že si dají schválit svou rozkolnickou činnost. Takové sjezdy byly svolány na 25. prosince v Belgii a ve Španělsku (proti čemuž vznikl ve Španělsku velký odpor sílící den ode dne). Anglické sekce mají teď být podvodným způsobem získány pro podporu těchto intrik, aniž vědí, oč vlastně jde.
3. Oběžník, který nyní máme před sebou, nebyl předložen federální radě. Do jaké míry se jeho autoři báli diskuse, ukazuje nejlépe fakt, že jej sesmolili za zády rady, na pokoutním zasedání. Stalo se někdy dříve, že by se většina odštěpila od menšiny, místo aby ji přehlasovala? Proč chce většina zvláštní sjezd, když pouhé hlasování v radě, kde údajně převládá, by vyřešilo otázku v její prospěch?
4. Ti, kdo podepsali tento oběžník, si ještě netroufají jít tak daleko jako odštěpenci na kontinentě, kteří otevřeně prohlašují, že neuznávají autoritu žádného kongresu kromě prvního, který se konal v Ženevě. Přitom však začínají tím, že útočí proti pravoplatnosti haagského kongresu, který byl nejinternacionálnějším a vskutku prvním opravdu mezinárodním kongresem Sdružení, protože to byl první kongres, kde nebyla žádná národnostní nebo dokonce lokální většina. Jestliže tento kongres nebyl řádně ustaven, proč tedy občan Roach, který byl členem komise pro prověření mandátů, podepsal její zprávu? A teď podepisuje oběžník protestující proti témuž kongresu.
5. Říkají, že budou hájit všeobecné stanovy v té formě, v jaké existovaly před haagským kongresem. V článku 3 těchto stanov se {237} říká: "Kongres... učiní opatření nutná k úspěšné činnosti Sdružení a jmenuje generální radu Sdružení." Článek 12 zní: "Tyto stanovy může revidovat každý kongres, vysloví-li se pro revizi dvě třetiny přítomných delegátů."[223] Všeobecné stanovy neopravňují žádný místní ani federální sjezd k tomu, aby revidoval usnesení kteréhokoli všeobecného kongresu. Proto ti, kdo podepsali oběžník, podněcují otevřenou vzpouru nejen proti ústavě Internacionály, jak ji ustanovil haagský kongres, ale také proti všeobecným stanovám, o nichž prohlašují, že je budou hájit.
Proti kterým rezolucím haagského kongresu mají vlastně ti, kdo jsou podepsáni na oběžníku, takový odpor?
Na prvním místě je to rezoluce o politické činnosti dělnické třídy, která, jak oni tvrdí, byla přijata, až když už většina delegátů odjela. To vůbec není pravda, neboť ze 64 delegátů přítomných na kongresu hlasovalo o této rezoluci 48 a z těch bylo 35, tj. víc než dvě třetiny, pro ni, mezi nimi občan Mottershead, který však přesto podepsal oběžník. Kromě toho nechala většina delegátů, kteří odjížděli, u předsedy písemné prohlášení, že rezoluci schvalují.
Rezoluce sama není nic jiného než výtah z rezoluce IX. londýnské konference, konané v září 1871, kterou generální rada spolu s ostatními rezolucemi uveřejnila 17. října 1871 a na níž jsou podpisy občanů Bradnicka, Maya, Mottersheada, Junga, Roache a Halese, který byl tehdy generální tajemníkem. Rezoluce konference se odvolává na všeobecné stanovy, Inaugurální adresu, rezoluci lausannského kongresu a vůbec celou činnost generální rady od samého počátku na důkaz toho, že svým obsahem pouze vykládá to, co v úplně stejném smyslu vždycky bylo oficiální politikou Sdružení. Před haagským kongresem se generální rada jednomyslně usnesla navrhnout kongresu, aby tuto rezoluci zahrnul do všeobecných stanov.[224] Toho večera plnil funkci tajemníka občan Jung, protože Hales byl suspendován. Dokonce i sjezd v Nottinghamu, jehož rezoluce se oběžník dovolává jakožto precedentu, přijal v podstatě tutéž rezoluci.[225]
Co se týče toho, že tato rezoluce prý "odstavuje" tradeuniony, učinil naopak haagský kongres pro tradeuniony mnohem víc než {238} všeobecné stanovy či kterýkoli z předchozích kongresů. Uložil nové generální radě utvořit mezinárodní svaz tradeunionů, přijmout do něho i ty tradeuniony, které nepatří k Internacionále, každý tradeunion vybídnout, aby si sám určil podmínky, za jakých by chtěl do takového svazu vstoupit, a pověřil ji vypracováním celkového plánu, který bude předložen k předběžnému souhlasu všem příslušným tradeunionům a pak definitivně schválen příštím kongresem.
Další stížnost se týká přemístění generální rady do New Yorku. Je to totéž, jako kdyby se v oběžníku jednoduše tvrdilo, že generální rada, ve které nezasedají pánové Hales, Mottershead, Jung, Bradnick, Mayo a Roach, si nemůže dělat nároky na zastupování Internacionály.
Jiná stížnost se týká rozšíření pravomoci této generální rady. V první rezoluci, která byla k této otázce přijata v Haagu, se říká: "Generální rada je povinna plnit rezoluce kongresů a dbát o to, aby v každé zemi byly přísně dodržovány zásady, všeobecné stanovy a organizační řád Internacionály." Tato rezoluce byla předložena kongresu po jednomyslném schválení předchozí generální radou.[226] Jak by byla mohla být uvedena v život, kdyby generální rada nebyla měla pravomoc suspendovat organizace, které uvnitř Internacionály působí proti Internacionále? Kromě toho haagské rezoluce o právu suspendovat sekce, federální rady a federace prakticky omezily pravomoc stanovenou basilejským kongresem (viz organizační řád II, článek 6 a 7) a podrobily jednání generální rady v každém jednotlivém případě určité kontrole.[227]
Všude na kontinentě podporují vlády a buržoazní tisk ty, kdo se pokoušejí vyvolat rozkol v řadách Sdružení, kdežto ti, kdo jsou oddáni Internacionále, jsou všude zatýkáni a jejich noviny perzekvovány policií. Zatímco rozkolníci jásají, že Internacionála se díky jejich úsilí všude rozkládá, a bouří proti haagským rezolucím, je teď Sdružení fakticky silnější než kdy jindy a haagské rezoluce jsou v plné míře schvalovány ve Francii, Německu, Rakousku, {239} Uhrách, Portugalsku, Americe, Dánsku, Polsku a Švýcarsku, kromě asi 150 odštěpenců ve Švýcarsku. Ačkoli holandští delegáti hlasovali na haagském kongresu s menšinou, konal se v Holandsku sjezd,[209] který se rozhodl zůstat věrný generální radě a neuznat žádný jiný všeobecný kongres než řádný kongres svolaný na září 1873 do Švýcarska. Ve Španělsku, kde rozkolníci doufali, že všechno prosadí, protože mají na své straně federální radu, roste opozice proti nim den ode dne. Dokonce i v Itálii posílají sekce nové generální radě stále oznámení, že se k ní připojují, a úskok s novým anglickým sjezdem je poslední možnost, která ještě rozkolníkům zbývá.
V odpověď na návrhy oběžníku jsme nuceni konstatovat:
1.Jakýkoli sjezd, který by se v Anglii konal kvůli tomu, aby revidoval rezoluce schválené na haagském kongresu, je nezákonný, neboť každá federace má právo předložit své námitky příštímu všeobecnému kongresu. Dále, jediným zákonným sjezdem Britské federace je sjezd, jenž se má - podle rezoluce přijaté v červenci 1872 na sjezdu v Nottinghamu - konat o příštích svatodušních svátcích v Manchesteru.
2. Vyzýváme sekce, aby zrušily plné moci těch, kdo podepsali oběžník, a vyslaly nové delegáty, kteří by je ve federální radě zastupovali.
3. Vyzýváme sekce, aby ustavily výbor, jemuž budou před-loženy protokoly federální rady a který si učiní vlastní závěry o tom, kdo práci Sdružení brzdil a kdo jí napomáhal a kdo jednal v zájmu nepřátel dělnické třídy.
4. Vyzýváme sekce, aby ustavily komisi, která by vyšetřila, jak jsou sekce organizovány, kolik mají členů a kdy byly založeny a hlavně kolik delegátů vysílají obvykle do federální rady.
Protože sekce teď mají k dispozici oba manifesty, předáváme celou záležitost do jejich rukou a prosíme jen, aby nám neprodleně sdělily své rozhodnutí.
Ujišťujeme, že jednáme podle stanov a ústavy Sdružení a ve skutečném zájmu dělnické třídy.
Ať žije Mezinárodní dělnické sdružení!
{240} F. Hurry, sekce v South Lambethu, předseda
E. Hills, sekce ve West Endu
F. Lessner, sjezd v Nottinghamu, bývalý člen generální rady, spoluzakladatel Mezinárodního dělnického sdružení
M. H. Riley, sjezd v Nottinghamu
Ch. Murray, sekce v Normanby, bývalý člen generální rady
G. Milner, Národní reformní liga, bývalý člen generální rady
J. Mitchell, sekce v Hinkley, Leicestershire
G. A Weiler, londýnská německá sekce
S. Vickery, sekce v Birkenheadu
Eugène Dupont, manchesterská sekce, bývalý člen generální rady, spoluzakladatel Mezinárodního dělnického sdruženíVšechna sdělení zasílejte občanu Rileymu, redaktorovi "International Heraldu," 7, Red Lion Court, Fleet Street, London.
Londýn 23. prosince 1872
Napsal K. Marx 20. prosince 1872
Otištěno jako leták 30.-31. prosince 1872Podle textu letáku
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a - tj. Samuel Vickery. (Pozn. red.)
222 Toto provolání britské federální rady napsané Marxem, právě tak jako provolání Manchesterské cizinecké sekce, které napsal Engels (viz tento svazek, str. {230-234}), bylo odpovědí na rozkolnickou činnost reformistů v Britské federaci. Provolání, které na zasedání britské federální rady 23. prosince přečetl člen rady Mitchell, rada jednomyslně schválila a rozeslala sekcím.
223 Viz Marx-Engels, Spisy 17, str. {485} a {487}.
224 Při přípravách na haagský kongres přijala generální rada usnesení předem projednat články všeobecných stanov a organizačního řádu. Během tohoto jednání předložil Vaillant 23. července 1872 návrh, aby do stanov byla zahrnuta rezoluce londýnské konference z roku 1871 o politické činnosti dělnické třídy. Tento návrh, který podporovali Marx a Engels, byl jednomyslně přijat. Text stanov se změnami a doplňky navrženými Marxem a Engelsem, viz tento svazek, str. {181-182}.
225 Jde o rezoluci "O politické činnosti", která byla jednomyslně přijata na prvním sjezdu britských sekcí Mezinárodního dělnického sdružení, který se konal ve dnech 21.-22. července 1872 v Nottinghamu. Rezoluce konstatovala, že je nutné, aby dělnická třída vedla politický boj za své sociální osvobození, a tím uznávala i nutnost založit samostatnou dělnickou stranu.
226 Text této rezoluce, navržený Engelsem, byl přijat na zasedání generální rady 25. června 1872.
227 Jde o článek 6 a 7 oddílu II ("Generální rada") organizačního řádu (viz Marx-Engels, Spisy 17, str. {489-490}); tyto články byly zformulovány na základě rezolucí basilejského kongresu z roku 1869 "O vylučování sekcí ze Sdružení" a "O řešení konfliktů mezi sekcemi Sdružení".