Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
{230} Manchesterská cizinecká sekce všem sekcím a členům Britské federace[217]
Soudruzi dělníci,
považujeme za svou povinnost obrátit se na vás a odpovědět tak na oběžník vydaný lidmi, kteří se označují za většinu britské federální rady a vyzývají vás, abyste se připojili k jejich otevřené vzpouře proti základním zásadám našeho Sdružení.[218]
V tomto oběžníku většina federální rady tvrdí, že menšina znemožnila všechnu práci a zavedla jednání do slepé uličky, neboť předseda,[a] aby zamezil diskusi, rozpustil poslední zasedání, když jednání bylo ještě v plném proudu.
Už na první pohled se zdá podivné, že by menšina přivedla většinu do slepé uličky, když by bylo postačilo prosté hlasování, aby tato menšina byla umlčena. Až dosud se dost často odštěpovaly menšiny. Toto je první případ, kdy se odštěpuje většina, a sám tento fakt stačí k tomu, aby celá věc vypadala víc než podezřele. Pokud jde o údajné jednání předsedy na jednom jediném zasedání, máme spolehlivé zprávy, že v tomto případě rozpustil předseda shromáždění {231} půl hodiny po stanovené době, v půl dvanácté, poněvadž příslušníci většiny trvali na tom, aby se jednání přerušilo.[219]
Jak se praví v oběžníku, rozdělila se federální rada v otázce uznání platnosti rezolucí všeobecného kongresu našeho Sdružení, který se konal loňského září v Haagu. Pro členy Internacionály to však není vůbec žádná otázka. Podle článku 3 všeobecných stanov je povinností všeobecného kongresu "činit opatření nutná k úspěšné činnosti našeho Sdružení".[220] Kongres je jeho zákonodárným orgánem a usnesení kongresu jsou závazná pro všechny. Komu se tato usnesení nelíbí, může buď ze Sdružení vystoupit, nebo se pokusit dosáhnout na příštím kongresu jejich zrušení. Avšak ani jednotliví členové, ani sekce, federální rady či místní nebo národní sjezdy nemají právo prohlašovat je za neplatná a přitom chtít setrvat v Internacionále.
Ti, kdo oběžník podepsali, tvrdí, že prý haagský kongres nebyl řádně ustaven a že v žádném případě nezastupoval většinu členů Internacionály. Kongres byl řádně svolán generální radou podle článku 4 všeobecných stanov. Bylo na něm přítomno 64 delegátů, kteří zastupovali 15 různých národností a sami patřili k 12 různým národnostem. Ani jeden z dřívějších kongresů se nemohl honosit takovým vpravdě mezinárodním složením. Že přijaté rezoluce byly prodchnuty opravdovým duchem internacionalismu, o tom svědčí to, že skoro všechny byly přijaty většinou tři ku jedné a že delegáti obou národů, kteří byli do nedávná v bratrovražedné válce - Francouzi a Němci - pro ně téměř pokaždé hlasovali jako jeden muž. Jestliže Anglie nebyla vlastní vinou zastoupena početnou delegací, je to snad důvod prohlašovat kongres za neplatný?
Oběžník si stěžuje na rezoluci kongresu o politické činnosti dělnické třídy. Říká se v něm, že byla přijata, až když většina delegátů už odjela. Z oficiální zprávy uveřejněné v čís. 37 "International Heraldu" (ze 14. prosince) vysvítá, že o této otázce hlasovalo 48 delegátů ze 64, přičemž 35 hlasovalo pro rezoluci. Mezi těmito 35 vidíme též podpis pana Mottersheada, který nyní podpisuje oběžník, jenž rezoluci odmítá.
Jaká vlastně je tato rezoluce? Je v podstatě a do značné míry i doslova totožná s rezolucí přijatou na všeobecné konferenci v září {232} 1871 v Londýně a oficiálně spolu s ostatními rezolucemi zveřejněnou 17. října téhož roku generální radou;[221] jsou na ní mimo jiné podpisy Johna Halese, Th. Mottersheada, H. Junga, F. Bradnicka, H. Maya a Johna Roache! Je-li generální rada povinna uvádět rezoluce konference ve skutek, jak to, že žádný z těchto občanů nepovažoval tenkrát za vhodné vzdát se své funkce v generální radě a protestovat proti této rezoluci, kterou nyní najednou shledávají tak nebezpečnou?
Oběžník úplně překrucuje smysl této rezoluce, což se dá snadno zjistit nahlédnutím do jejího textu otištěného v čís. 37 "International Heraldu".[b] Rezoluce nenutí, jak se to tvrdí, k politické činnosti tradeuniony ani jiné politicky neutrální organizace. Požaduje pouze, aby v každé zemi byla vytvořena samostatná dělnická strana, která by stála proti všem buržoazním stranám. To znamená, že zde v Anglii vyzývá dělnickou třídu, aby odmítla být nadále přívěskem "velké liberální strany" a aby si vytvořila vlastní nezávislou stranu, jako to udělala ve slavných dobách velkého chartistického hnutí.
Tak se ukazuje, že údajná proradnost vůči tradeunionům je čirý výmysl. Budiž nám však dovoleno zeptat se, kde jsou dnes tradeuniony, jež se kdysi samy připojily k Internacionále? Z posledních výkazů za minulý rok je zřejmé, že skoro všechny zmizely v době, kdy byl tajemníkem občan Hales.
Dále si oběžník stěžuje na to, že generální rada se přestěhovala do New Yorku a že v ní nejsou ani Angličané, ani Američané. Nová generální rada je složena z příslušníků pěti různých národností, a jestliže se Angličané v New Yorku drží stranou Internacionály, je to jejich vina, nemají-li v radě své zástupce. Dokud rada sídlila v Londýně, byli v ní Angličané vždycky zastoupeni daleko víc než kterýkoli jiný národ a velmi často tvořili absolutní většinu, zatímco Francouzi v ní například jednu dobu nebyli vůbec zastoupeni. Angličané si na to však nemohou dělat nároky, jako by to bylo jejich nezadatelné právo. Když haagský kongres podle povinností a práv obsažených v článku 3 všeobecných stanov volil novou generální radu, vybral podle svého mínění nejlepší místo a v tomto {233} místě nejlepší lidi. Ti, kdo podepsali oběžník, mohou být jiného mínění, ale to nemůže mít žádný vliv na právo kongresu.
V oběžníku se tvrdí, že v důsledku tohoto jednání jsou sekce a federace zbaveny svého dřívějšího práva rozhodovat o tom, jakou politiku budou provádět ve svých zemích. To zase není pravda. Ať má generální rada své sídlo v Londýně, New Yorku či kdekoli jinde, práva sekcí a federací jsou stále stejná. Jenže, říká se v oběžníku, aby se zabránilo neuposlechnutí v této věci,
"vybavil kongres tuto generální radu pravomocí suspendovat, kdykoli se jí zlíbí, kteroukoli sekci, federaci nebo federální radu, aniž pro to uvede jakýkoli důvod".
To opět není pravda. Právo suspendovat kteroukoli sekci dal generální radě už basilejský kongres (v roce 1869). Z oficiálního vydání rezolucí haagského kongresu, rezoluce II, oddíl 1 ("International Herald", čís. 37)[c] vysvítá, že jestliže pravomoc generální rady byla rozšířena či spíše přesněji vymezena, byla také doplněna zárukami, které dříve neexistovaly. Jestliže například generální rada rozpustí některou federální radu, musí se do 30 dnů postarat o zvolení nové, a tak má nakonec federace stejně poslední slovo. Jestliže generální rada suspenduje celou federaci, je povinna, požádají-li o to ostatní federace, předložit své rozhodnutí do měsíce konferenci delegátů ze všech federací, a ta rozhodne s konečnou platností. A tomuhle říká oběžník: pravomoc suspendovat bez uvedení důvodů!
Soudruzi dělníci! Ať už vy sami rezoluce přijaté v Haagu schvalujete nebo ne, v této chvíli jsou pro Internacionálu zákonem. Pokud je někdo z vás neschvaluje, nechť se obrátí na příští kongres. Ale žádná sekce, ani britská federální rada, ani žádný jí svolaný národní sjezd nemají právo neuznávat rezoluce pravoplatně svolaného všeobecného kongresu. Kdokoli se o to pokusí, staví se fakticky sám mimo řady Internacionály, a to vlastně učinili ti, kdo podepsali oběžník. Připustit, aby takové počínání v Internacionále vládlo, rovnalo by se jejímu rozpuštění.
Dokonce i v těch zemích, jejichž delegáti tvořili v Haagu menšinu, se projevila silná reakce proti odštěpeneckým tendencím {234} těchto delegátů. V Americe, Francii, Německu, Polsku, Rakousku, Uhrách, Portugalsku a v celém Švýcarsku byly haagské rezoluce, s výjimkou malé skupiny ani ne 200 lidí, přijaty s radostí, a holandští členové Internacionály se na svém sjezdu usnesli postavit se za newyorskou generální radu a eventuální stížnosti předložit příštímu kongresu pravoplatně svolanému na září 1873, a žádnému ji-nému.[209] Ve Španělsku, kde se federální rada pokusila o odštěpenecké hnutí podobné tomu, jež zahajuje zmíněný oběžník, vzrůstá odpor proti ní den ze dne a sekce za sekcí se připojuje k haagským rezolucím.
Soudruzi dělníci! Ze všech uvedených důvodů protestujeme proti svolání jakéhokoli britského sjezdu, který by měl vynášet soud nad zákonem Sdružení, jejž stanovili delegáti všech národností zastoupených ve Sdružení.
Protestujeme proti jakémukoli sjezdu, který by se měl konat v tak krátké lhůtě, jako je 5. leden.
Naléhavě žádáme všechny sekce, aby tento připis předložily k projednání svým členům a aby pamatovaly na to, že budoucnost našeho Sdružení v Anglii závisí na tom, jak se zachovají v nynější krizi.
Za pravoplatné delegáty do federální rady je třeba uznávat jen ty, kdo hájí autoritu haagského kongresu a mají snahu provádět rezoluce, které na něm byly přijaty.
Přijato na plenární schůzi Manchesterské cizinecké sekce konané v sobotu 21. prosince 1872.
Bratrský pozdrav všem členům našeho Sdružení.
P. Zurcher, předseda schůze
F. Kupper, generální tajemník a německý tajemník
O. Wyss, francouzský tajemník
Napsal B. Engels kolem 20. prosince 1872
Otištěno jako leták 23. prosince 1872
a v "Arbeiter-Zeitung",
čís. 5 a 6 z 8. a 15. března 1873Podle textu letáku
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a - tj. Samuel Vickery. (Pozn. red.)
b Viz tento svazek, {181-182}. (Pozn. red.)
c Viz tento svazek, {182-183}. (Pozn. red.)
217 Manchesterská cizinecká sekce Mezinárodního dělnického sdružení byla založena v srpnu 1872; její jádro tvořili dělníci emigranti žijící v Manchesteru, kteří zpravidla už byli členy Internacionály. Manchesterská cizinecká sekce aktivně bojovala proti reformistické části britské federální rady, která neuznala usnesení haagského kongresu. Sekce podporovala Marxe a Engelse v jejich boji za posílení Britské federace a za její očištění od destruktivních elementů. Provolání, které je tu otištěno, napsal Engels na žádost manchesterské sekce; po schválení sekcí bylo vydáno jako leták a rozesláno všem členům Internacionály v Anglii.
218 Část britské federální rady, která se odštěpila, vydala oběžník "To the branches, sections and membres of the British Federation of the International Working Men's Association" ["Odbočkám, sekcím a členům Britské federace Mezinárodního dělnického sdružení"] z 10. prosince 1872, v němž vyzývala britské sekce, aby neuznaly usnesení haagského kongresu a aby federace svolala na 5. leden 1873 mimořádný sjezd do Londýna. Tento sjezd se konal 26. ledna 1873 (viz též poznámku [271]).
219 Jde o zasedání britské federální rady z 5. prosince 1872, na němž se mělo jednat o zrušení funkce generálního tajemníka rady, kterou vykonával Hales, a o jmenování dopisujícího tajemníka, tajemníka pro protokoly, pokladníka a jiných oficiálních funkcionářů rady. Tento záměr marxistického jádra rady dostat reformistické předáky z vedení britské federální rady, se stal bezprostřední příčinou rozkolu v radě, k němuž vzápětí nato došlo.
220 Viz Marx-Engels, Spisy 17, str. {485}.
221 Viz Marx-Engels, Spisy 17, str. {464-466}.