Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Kapitál, III. dílKapitola osmnáctá
Obrat obchodního kapitálu. Ceny.
Obrat průmyslového kapitálu je jednota jeho výrobní doby a doby jeho oběhu; zahrnuje tudíž celý výrobní proces. Naproti tomu obrat obchodního kapitálu, protože je ve skutečnosti jen osamostatněným pohybem zbožního kapitálu, představuje jen první fázi metamorfosy zboží, Z — P, jako pohyb zvláštního kapitálu, vracející se ke svému výchozímu bodu; P — Z, Z — P s hlediska obchodníkova, jako obrat obchodního kapitálu. Obchodník koupí, přemění své peníze ve zboží, pak prodá, přemění totéž zboží znovu v peníze; a tak se to neustále opakuje. Uvnitř oběhu se metamorfosa průmyslového kapitálu jeví vždy jako Z1 — P — Z2 peněz stržených prodejem Z1, vyrobeného zboží, se používá k nákupu Z2, nových výrobních prostředků; je to skutečná směna Z1 a Z2 a tytéž peníze tak mění dvakrát majitele. Jejich pohyb zprostředkovává směnu dvou zboží různého druhu, Z1 a Z2. Ale u obchodníka, v P — Z — P', mění naopak dvakrát majitele totéž zboží; zboží jen zprostředkovává návrat peněz k obchodníkovi.
Je-li na př. obchodní kapitál 100 liber št. a nakoupí-li obchodník za těchto 100 liber št. zboží a pak je prodá za 110 liber št., vykonal tento jeho kapitál 100 jeden obrat, a počet obratů za rok závisí na tom, kolikrát do roka se tento pohyb P — Z — P', opakuje.
Nepřihlížíme tu vůbec k nákladům, které mohou vězet v rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou, protože tyto náklady nemění nic na formě, kterou tu máme především prozkoumat.
Počet obratů daného obchodního kapitálu je tu tedy úplně analogický s opakováním obratů peněz jako pouhého oběživa. Jako týž tolar, který desetkrát oběhne, koupí desetkrát svou hodnotu ve zboží, tak týž peněžní kapitál obchodníka, na př. 100, obrátí-li se desetkrát, koupí desetkrát svou hodnotu ve zboží čili realisuje celkový zbožní kapitál desetinásobné hodnoty = 1000. Je tu však rozdíl: Při oběhu peněz jako oběživa prochází týž peníz různýma rukama, tedy plní několikrát tutéž funkci, takže rychlostí oběhu nahrazuje masu obíhajících penízů. Ale u obchodníka týž peněžní kapitál — ať se skládá z jakýchkoli jednotlivých penízů — táž peněžní hodnota za částku své hodnoty několikrát kupuje a prodává zbožní kapitál, takže se jako P + ∆P, jako hodnota plus nadhodnota, několikrát vrací do týchž rukou, ke svému výchozímu bodu. To charakterisuje jeho obrat jako obrat kapitálu. Neustále odebírá z oběhu víc peněz, než do něho vrhá. Je ostatně samozřejmé, že se zrychlením obratu obchodního kapitálu (při čemž při vyvinutém úvěrnictví převládá funkce peněz jako platidla) obíhá rychleji také táž masa peněz.
Opakování obratu zbožně obchodního kapitálu však nikdy nevyjadřuje nic jiného než opakování koupí a prodejů, kdežto opakování obratu průmyslového kapitálu vyjadřuje periodičnost a obnovování celkového reprodukčního procesu (včetně procesu spotřeby). To se však pro obchodní kapitál jeví jen jako vnější podmínka. Průmyslový kapitál musí neustále vrhat zboží na trh a opět je z něho brát, aby se mohl obchodní kapitál rychle obracet. Probíhá-li reprodukční proces vůbec pomalu, je pomalý i obrat obchodního kapitáhi. Obchodní kapitál sice zprostředkovává obrat produktivního kapitálu, ale jen potud, že zkracuje dobu jeho oběhu. Nepůsobí přímo na výrobní dobu, která rovněž tvoří hranici doby obratu průmyslového kapitálu. To je první mez pro obrat obchodního kapitálu. Za druhé pak — ponecháme-li stranou mez, kterou mu klade reproduktivní spotřeba — je tento obrat konec konců omezen rychlostí a rozsahem celkové individuální spotřeby, neboť na tom závisí celá část zbožního kapitálu, která vchází do spotřebního fondu.
Ale (nepřihlížíme-li vůbec k obratům v obchodním světě, kde jeden obchodník prodává vždy totéž zboží druhému, kterýžto způsob oběhu velmi kvete v době spekulace) obchodní kapitál za prvé zkracuje fázi Z — P pro produktivní kapitál. Za druhé, při moderním úvěrovém systému disponuje velkou částí celkového peněžního kapitálu společnosti, takže může opakovat své nákupy dříve, než definitivně prodá to, co předtím nakoupil; přitom je lhostejné, zda náš obchodník prodá přímo konečnému spotřebiteli nebo zda mezi ním a tímto spotřebitelem stojí 12 jiných obchodníků. Při obrovské pružnosti reprodukčního procesu, který lze vždy vyhnat za jakoukoli danou mez, neklade mu výroba sama žádné meze nebo jen mez velmi pružnou. Kromě toho, že se odlučuje Z — P a P — Z, což vyplývá z povahy zboží, vytváří se tu tedy fiktivní poptávka. Přes své osamostatnění není pohyb obchodního kapitálu nikdy nic jiného než pohyb průmyslového kapitálu ve sféře oběhu. Ale protože je osamostatněn, pohybuje se obchodní kapitál v určitých hranicích nezávisle na mezích, které mu klade reprodukční proces, a žene tedy sám reprodukční proces za jeho meze. Vnitřní závislost, vnější samostatnost jej ženou až k bodu, kdy se vnitřní spojitost znovu zjednává násilně, krisí.
Odtud onen úkaz při krisích, že se nejdříve neprojevují a nepropukají v maloobchodu, který má co dělat s bezprostřední spotřebou, nýbrž ve sférách velkoobchodu a bank, které dávají velkoobchodu k disposici peněžní kapitál společnosti.
Továrník může skutečně prodat vývozci a ten opět svému zahraničnímu zákazníkovi, dovozce může odbýt své suroviny továrníkovi, továrník své výrobky velkoobchodníkovi atd. Ale na nějakém jednotlivém neviditelném bodu leží zboží neprodáno; jindy se pozvolna hromadí nadměrné zásoby u všech výrobců a překupníků. Právě tehdy je spotřeba obvykle ve vrcholném rozkvětu jednak proto, že jeden průmyslový kapitalista uvádí do pohybu celou řadu jiných, jednak proto, že dělníci, které zaměstnávají, mohou vydávat víc než obvykle, poněvadž pracují plnou dobu. S tím, jak roste příjem kapitalistů, rostou i jejich výdaje. Kromě toho dochází, jak jsme viděli (kniha II, oddíl III [zde]), k neustálému oběhu mezi konstantním kapitálem a konstantním kapitálem (i když ponecháme stranou zrychlenou akumulaci), k oběhu, který je především nezávislý na individuální spotřebě v tom smyslu, že do ní nikdy nevchází, ale který jí je konec konců omezen, neboť konstantní kapitál se nikdy nevyrábí kvůli sobě samému, ale jen proto, že se ho víc potřebuje ve výrobních sférách, jejichž výrobky vcházejí do individuální spotřeby. Výroba konstantního kapitálu může však jistou dobu nerušeně pokračovat, podněcována očekávanou poptávkou, a v těchto odvětvích jdou proto obchodníkům a průmyslníkům obchody jako po másle. Krise nastane, když se obchodníkům, kteří prodávají na vzdálených trzích (nebo jimž se nahromadily zásoby i v tuzemsku), vracejí peníze tak pomalu a poskrovnu, že banky naléhají na zaplacení nebo že směnky na koupené zboží jsou splatné dříve, než se podaří zboží prodat. Pak začínají nucené prodeje, prodeje, aby se mohlo zaplatit. A je tu krach, který zdánlivé prosperitě rázem udělá konec.
Vnějšnost a irracionálnost obratu obchodního kapitálu je však ještě větší, protože obrat téhož obchodního kapitálu může zprostředkovat současně nebo postupně obraty velmi různých produktivních kapitálů.
Obrat obchodního kapitálu však může zprostředkovat nejen obraty různých průmyslových kapitálů, ale i protikladné fáze metamorfosy zbožního kapitálu. Obchodník např. koupí od továrníka plátno a prodá je běliči. Obrat téhož obchodního kapitálu — ve skutečnosti týž akt Z — P, realisace plátna — zde tedy představuje dvě protikladné fáze pro dva různé průmyslové kapitály. Pokud obchodník vůbec prodává pro produktivní spotřebu, představuje jeho Z — P vždy P — Z nějakého průmyslového kapitálu a jeho P — Z vždy Z — P nějakého jiného průmyslového kapitálu.
Vypustíme-li, jak jsme to udělali v této kapitole, N, oběhové náklady, tj. tu část kapitálu, kterou obchodník zálohuje kromě částky vynaložené na nákup zboží, odpadne ovšem i ∆N, dodatečný zisk, jehož dosahuje z tohoto dodatečného kapitálu. Tento způsob zkoumání je tedy přísně logický a matematicky správný, chceme-li poznat, jak působí zisk a obrat obchodního kapitálu na ceny.
Kdyby byla výrobní cena 1 libry cukru 1 libra št., mohl by obchodník za 100 liber št. koupit 100 liber cukru. Jestliže za rok koupí a prodá toto množství a je-li roční průměrná míra zisku 15%, přirazí ke 100 librám št. 15 liber št. a k 1 libře št., výrobní ceně 1 libry cukru, 3 šilinky. Prodával by tedy libru cukru za 1 libru št. a 3 šilinky. Kdyby však výrobní cena 1 libry cukru klesla na 1 šilink, nakoupil by obchodník za 100 liber št. 2000 liber cukru a prodával by ho po 1 šilinku 14/5 pence za libru. Roční zisk z kapitálu 100 liber št. vloženého do obchodování s cukrem by byl v obou případech = 15 librám št. Jenže v prvním případě musí obchodník prodat 100, v druhém případě 2000 liber. To, zda je výrobní cena vysoká nebo nízká, nemá pro míru zisku žádný význam, má to však velký, rozhodující význam pro to, jak velká je alikvotní část prodejní ceny každé libry cukru, která tvoří obchodní zisk, tj. jak velká je přirážka k ceně, kterou obchodník přiráží k určitému množství zboží (výrobku). Je-li výrobní cena zboží malá, je malá i částka, kterou obchodník zálohuje na jeho kupní cenu, tj. na jeho určité množství, a při dané míře zisku je tudíž malá i suma zisku, kterou získá z tohoto daného množství levného zboží; nebo — což je nakonec stejné — může pak za daný kapitál, např. 100, nakoupit velké množství tohoto levného zboží, a celkový zisk 15, jehož ze 100 dosáhne, se rozděluje po nepatrných částech na každý jednotlivý kus této masy zboží. A naopak. To plně závisí na větší či menší produktivitě průmyslového kapitálu, s jehož zbožím obchodník obchoduje. Vynecháme-li případy, kdy je obchodník monopolním obchodníkem a zároveň monopolisuje výrobu, jako např. svého času holandsko-východoindická společnost, není nic zpozdilejšího než běžná představa, že to, zda obchodník prodává mnoho zboží s malým ziskem na jednotku zboží nebo málo zboží s velkým ziskem na jednotku zboží, závisí na něm samém. Jeho prodejní cena má dvě meze: na jedné straně výrobní cenu zboží, která není v jeho moci; na druhé straně průměrnou míru zisku, která rovněž není v jeho moci. Jediné, o čem rozhoduje, je, zda bude obchodovat s drahým nebo levným zbožím, ale i zde hraje určitou úlohu velikost kapitálu, kterým disponuje, a jiné okolnosti. Jak si při tom obchodník počíná, závisí proto úplně na vývojovém stupni kapitalistického způsobu výroby, a ne na libovůli obchodníka. Takovou čistě obchodní společnost, jakou byla stará holandsko-východoindická společnost, která měla monopol výroby, mohlo napadnout používat dál metody, odpovídající nanejvýš počátkům kapitalistické výroby, i za docela změněných poměrů.[41]
Tento rozšířený předsudek, který ostatně vyvěrá — jako všechny nesprávné představy o zisku a pod. — z toho, že se bere v úvahu jen obchod, a z předpojatých názorů obchodníků, udržují mimo jiné tyto okolnosti:
Za prvé: jevy konkurence, které se však týkají pouze rozdělování obchodního zisku mezi jednotlivé obchodníky, majitele podílů z celkového obchodního kapitálu; např. prodává-li někdo levněji, aby vytlačil své soupeře.
Za druhé: ekonom takového kalibru jako profesor Roscher může si v Lipsku pořád ještě představovat, že změny v prodejních cenách byly plodem „moudrosti a humanity“ a že nebyly výsledkem převratu ve výrobním způsobu samém.
Za třetí: klesají-li výrobní ceny, protože se zvýšila produktivita práce, a klesají-li proto také prodejní ceny, stoupá často poptávka ještě rychleji než nabídka a s poptávkou i tržní ceny, takže prodejní ceny vynášejí víc než průměrný zisk.
Za čtvrté: některý obchodník může snížit prodejní cenu (což nikdy není nic jiného než snížení obvyklého zisku, který přiráží k ceně), aby se v jeho obchodě rychleji obracel větší kapitál. To všechno jsou věci, které se týkají jen konkurence mezi obchodníky.
Už v knize I [srov. kap. XV.] jsme ukázali, že to, zda jsou ceny zboží vysoké nebo nízké, neurčuje ani masu nadhodnoty vyráběnou daným kapitálem, ani míru nadhodnoty, ačkoli podle relativního množství zboží vyráběného daným množstvím práce je cena jednotlivého zboží, a tedy i část této ceny odpovídající nadhodnotě, větší nebo menší. Ceny každého množství zboží, pokud odpovídají hodnotám, jsou určeny celkovým množstvím práce zpředmětněné v tomto zboží. Zpředmětní-li se malé množství práce ve velkém množství zboží, je cena jednotlivého zboží nízká a nadhodnota, která v něm vězí, malá. Jak se práce ztělesněná ve zboží dělí na zaplacenou a nezaplacenou práci, jaká část ceny zboží tedy představuje nadhodnotu, to s tímto celkovým množstvím práce, tedy ani s cenou zboží nijak nesouvisí. Míra nadhodnoty však nezávisí na absolutní velikosti nadhodnoty, obsažené v ceně jednotlivého zboží, nýbrž na její relativní velikosti, na jejím poměru ke mzdě vězící v témž zboží. Proto může být míra vysoká, i když je absolutní velikost nadhodnoty u každého jednotlivého zboží malá. Tato absolutní velikost nadhodnoty v každém jednotlivém zboží závisí především na produktivitě práce a teprve pak na tom, jak se tato práce dělí na zaplacenou a nezaplacenou.
U obchodní prodejní ceny je výrobní cena vůbec daným vnějším předpokladem.
Vysoké obchodní ceny zboží v dřívějších dobách byly způsobeny 1) vysokými výrobními cenami, tj. nízkou produktivitou práce; 2) tím, že neexistovala všeobecná míra zisku a obchodní kapitál si přivlastňoval mnohem větší díl nadhodnoty, než jaký by mu byl připadl při všeobecné pohyblivosti kapitálů. Přestal-li tento stav, je to tedy po obou stránkách výsledkem rozvoje kapitalistického způsobu výroby.
Obraty obchodního kapitálu jsou delší nebo kratší, jejich počet za rok je tedy větší nebo menší podle různých obchodních odvětví. V témž obchodním odvětví probíhá obrat rychleji nebo pomaleji v různých fázích ekonomického cyklu. Nicméně se vykoná průměrný počet obratů, který se zjistí ze zkušenosti.
Viděli jsme již, že se obrat obchodního kapitálu liší od obratu průmyslového kapitálu. To vyplývá z povahy věci; jednotlivá fáze v obratu průmyslového kapitálu se jeví jako úplný obrat obchodního kapitálu ve vlastním smyslu nebo alespoň jeho části. Obrat obchodního kapitálu má také jiný vztah k určování zisku a ceny.
Obrat průmyslového kapitálu vyjadřuje jednak periodičnost reprodukce, a proto na něm závisí, kolik zboží se za určitou dobu vrhne na trh. Jednak tvoří doba oběhu hranici, a to pružnou, která více nebo méně omezuje tvorbu hodnoty a nadhodnoty, neboť ovlivňuje rozsah výrobního procesu. Obrat má tudíž určující vliv — nikoli jako positivní, nýbrž jako omezující prvek — na masu ročně vyrobené nadhodnoty, a tedy na tvorbu všeobecné míry zisku. Naproti tomu pro obchodní kapitál je průměrná míra zisku veličinou danou. Obchodní kapitál se přímo neúčastní tvorby zisku resp. nadhodnoty a na tvorbu všeobecné míry zisku má určující vliv jen potud, pokud — podle toho, jakou část celkového kapitálu tvoří — pobírá dividendu z masy zisku vyrobeného průmyslovým kapitálem.
Čím větší je za podmínek vyložených v knize II, oddíl II, počet obratů průmyslového kapitálu, tím větší masu zisku tento kapitál vyrábí. Když se vytvořila všeobecná míra zisku, rozděluje se sice celkový zisk mezi různé kapitály, ale ne podle toho, jak se tyto kapitály přímo podílejí na jeho výrobě, nýbrž podle toho, jakou alikvotní část celkového kapitálu tvoří, tj. podle jejich velikosti. Na podstatě věci to však nic nemění. Čím větší je počet obratů celkového průmyslového kapitálu, tím větší je masa zisku, masa ročně vyrobené nadhodnoty, a tudíž za jinak stejných okolností i míra zisku. Jinak je tomu s obchodním kapitálem. Pro něj je míra zisku veličinou danou, určenou jednak masou zisku vyrobeného průmyslovým kapitálem, jednak relativní velikostí celkového obchodního kapitálu, jeho kvantitativním poměrem k celkovému kapitálu zálohovanému na výrobní proces a proces oběhu. Počet jeho obratů má ovšem určující vliv na jeho poměr k celkovému kapitálu čili na relativní velikost obchodního kapitálu, jehož je zapotřebí pro oběh, neboť je jasné, že absolutní velikost nutného obchodního kapitálu a rychlost jeho obratu jsou si nepřímo úměrné; jeho relativní velikost čili část, kterou tvoří z celkového kapitálu, je však určena jeho absolutní velikostí, předpokládáme-li, že všechny ostatní okolnosti jsou stejné. Je-li celkový kapitál 10.000, je obchodní kapitál, tvoří-li jeho 1/10, 1000; je-li celkový kapitál 1000, je jeho 1/10 = 100. Potud se absolutní velikost obchodního kapitálu mění podle velikosti celkového kapitálu, ačkoli jeho relativní velikost zůstává stejná. Zde však jeho relativní velikost, která činí dejme tomu 1/10 celkového kapitálu, považujme za danou. Tato jeho relativní velikost sama je však opět určována obratem. Při rychlém obratu je jeho absolutní velikost např. = 1000 liber št. v prvním případě a 100 v druhém případě, jeho relativní velikost tudíž = 1/10. Při pomalejším obratu je jeho absolutní velikost dejme tomu v prvním případě = 2000 a v druhém 200. Jeho relativní velikost tedy vzrostla z 1/10 na 1/5 celkového kapitálu. Okolnosti, které zkracují průměrnou délku obratu obchodního kapitálu, např. rozvoj dopravních prostředků, zmenšují pro tanto [příslušně] absolutní velikost obchodního kapitálu, zvyšují tedy všeobecnou míru zisku. A naopak. Pokročilý kapitalistický způsob výroby má ve srovnání s dřívějšími poměry na obchodní kapitál dvojí vliv: totéž množství zboží se obrací pomocí menší masy skutečně fungujícího obchodního kapitálu; v důsledku rychlejšího obratu obchodního kapitálu a větší rychlosti reprodukčního procesu — na níž se rychlejší obrat zakládá — se zmenšuje poměr obchodního kapitálu k průmyslovému kapitálu. Na druhé straně se s rozvojem kapitalistického způsobu výroby všechna výroba stává zbožní výrobou a celý výrobek se proto dostává do rukou agentů oběhu; k tomu přistupuje to, že při dřívějším způsobu výroby, který vyráběl v malém — ponecháme-li stranou masu výrobků, které spotřebovávali přímo in natura sami výrobci, a masu dávek, které se odváděly in natura — prodávala velmi značná část výrobců své zboží přímo spotřebiteli nebo pracovala na jeho osobní objednávku. Proto, ačkoli je za dřívějších způsobů výroby obchodní kapitál větší v poměru ke zbožnímu kapitálu, který obrací, je
1) absolutně menší, protože jako zboží se vyrábí a jako zbožní kapitál musí vcházet do oběhu a dostávat se do rukou obchodníků nepoměrně menší část celkového výrobku; je menší, protože zbožní kapitál je menší. Zároveň však je poměrně větší, a to nejen proto, že jeho obrat je pomalejší a že je větší v poměru k mase zboží, kterou obrací. Je větší i proto, že cena této masy zboží, a tedy i obchodní kapitál na ni zálohovaný, je pro menší produktivitu práce větší než při kapitalistické výrobě, že se tudíž táž hodnota zračí v menší mase zboží.
2) Za kapitalistického způsobu výroby se nejen vyrábí větší masa zboží (při čemž se nesmí zapomenout, že se hodnota této masy zboží zmenšila), nýbrž táž masa výrobku, např. obilí, představuje větší masu zboží, tj. stále víc ho přichází do obchodu. Tím ostatně roste nejen masa obchodního kapitálu, nýbrž vůbec všechen kapitál, který se vkládá do oběhu, např. do lodní plavby, železnic, telegrafu a j.
3) Avšak a to je hledisko, jehož výklad patří do „konkurence kapitálů“ — obchodní kapitál, který nefunguje nebo funguje jen zpola, roste s pokrokem kapitalistického způsobu výroby, s tím, jak se usnadňuje jeho pronikání do maloobchodu, jak se rozvíjí spekulace a vzniká nadbytek uvolněného kapitálu.
Považujeme-li však relativní velikost obchodního kapitálu ve srovnání s celkovým kapitálem za danou, nepůsobí rozdílnost obratů v různých obchodních odvětvích ani na velikost celkového zisku připadajícího obchodnímu kapitálu, ani na všeobecnou míru zisku. Zisk obchodníka není určen masou zbožního kapitálu, který obchodník obrací, nýbrž velikostí peněžního kapitálu, který zálohuje, aby tento obrat zprostředkoval. Je-li všeobecná roční míra zisku 15% a zálohuje-li obchodník 100 liber št., prodá v případě, že se jeho kapitál obrátí jednou za rok, své zboží za 115. Obrátí-li se jeho kapitál pětkrát za rok, prodá zbožní kapitál, jehož nákupní cena je 100, pětkrát za rok za 103, za celý rok tedy prodá zbožní kapitál 500 za 515. V obou případech to však dává z kapitálu 100, který zálohoval, roční zisk 15. Kdyby tomu tak nebylo, vynášel by obchodní kapitál podle počtu svých obratů mnohem vyšší zisk než průmyslový kapitál, což odporuje zákonu všeobecné míry zisku.
Počet obratů obchodního kapitálu v různých obchodních odvětvích má tedy přímý vliv na obchodní ceny zboží. Výše obchodní přirážky k ceně, alikvotní části obchodního zisku daného kapitálu, která připadá na výrobní cenu jednotlivého zboží, je nepřímo úměrná počtu obratů čili rychlosti obratu obchodního kapitálu v různých obchodních odvětvích. Obrátí-li se obchodní kapitál pětkrát za rok, přirazí si ke zbožnímu kapitálu stejné hodnoty jen 1/5 toho, co si ke zbožnímu kapitálu stejné hodnoty přirazí jiný obchodní kapitál, který se může obrátit jen jednou za rok.
Vliv průměrné doby obratu kapitálů v různých obchodních odvětvích na prodejní ceny se redukuje na to, že táž masa zisku, která je při dané velikosti obchodního kapitálu určena všeobecnou roční mírou zisku, tedy nezávisle na zvláštním charakteru obchodní operace tohoto kapitálu, se podle této rychlosti obratu rozděluje mezi masy zboží téže hodnoty různě, takže např. při pěti obratech za rok se k ceně zboží přidává 15/5% = 3% při jednom obratu za rok však 15%.
Táž procentní sazba obchodního zisku v různých obchodních odvětvích zvyšuje tedy podle toho, jak dlouho trvá jejich obrat, prodejní cenu zboží o naprosto různá procenta z hodnoty tohoto zboží.
Naproti tomu u průmyslového kapitálu nepůsobí doba obratu na velikost hodnoty vyrobených jednotlivých zboží, ačkoli má vliv na masu hodnot a nadhodnot vyrobených za danou dobu daným kapitálem, protože má vliv na masu vykořisťované práce. U výrobních cen je to ovšem skryto a jeví se to jinak, ale jen proto, že podle zákonů, které jsme vyložili dříve, se výrobní ceny různých zboží odchylují, od jejich hodnot. Vezmeme-li celkový výrobní proces, masu zboží vyrobenou celkovým průmyslovým kapitálem, vidíme ihned, že se všeobecný zákon potvrzuje.
Zatím co podrobnější prozkoumání toho, jaký vliv má doba obratu na tvorbu hodnoty u průmyslového kapitálu, nás přivádí opět ke všeobecnému zákonu a základně politické ekonomie, že hodnota zboží je určena pracovní dobou, která je v něm obsažena, vykazuje vliv obratů obchodního kapitálu na obchodní ceny jevy, které zřejmě předpokládají — kdybychom neprovedli velmi důkladný rozbor mezičlánků — že ceny jsou určovány čistě libovolně; totiž že jsou určovány prostě tím, že si kapitál usmyslí, že za rok dosáhne určitého množství zisku. V důsledku takovéhoto vlivu obratů se zejména zdá, jako by ceny zboží určoval proces oběhu jako takový do určité míry nezávisle na výrobním procesu. Všechny povrchní a převrácené názory na celkový reprodukční proces jsou vzaty ze způsobu nazírání obchodního kapitálu a z představ, které jeho specifické pohyby vyvolávají v hlavách agentů oběhu.
Je-li, jak čtenář s politováním poznal, rozbor skutečné, vnitřní souvislosti kapitalistického výrobního procesu věc velmi spletitá a práce nesmírně vážná; je-li úkolem vědy převést zjevný pohyb, projevující se jen na povrchu jevů, na vnitřní skutečný pohyb, je samozřejmé, že se v hlavách agentů kapitalistické výroby a oběhu musí vytvořit představy o zákonech výroby, které jsou naprosto odlišné od těchto zákonů a jsou jen výrazem toho, jak se zdánlivý pohyb zračí ve vědomí. Představy obchodníka, bursovního spekulanta nebo bankéře jsou nevyhnutelně úplně převrácené. Představy továrníků jsou skresleny akty oběhu, jimiž musí jejich kapitál projít, a vyrovnáváním všeobecné míry zisku.[42] Také konkurence hraje v představě těchto lidí úplně převrácenou úlohu. Jsou-li hranice hodnoty a nadhodnoty dány, lze snadno pochopit, jak konkurence kapitálů přeměňuje hodnoty ve výrobní ceny a ještě dále v obchodní ceny a nadhodnotu v průměrný zisk. Neznáme-li však tyto hranice, je absolutně nepochopitelné, proč konkurence redukuje všeobecnou míru zisku na tu a tu hranici, ane na jinou, na 15% a ne na 1500%. Může ji přece redukovat nanejvýš na jednu hladinu. Ale není v ní absolutně žádný prvek, který by tuto hladinu samu určoval.
S hlediska obchodního kapitálu se tedy zdá, že ceny určuje sám obrat. Na druhé straně, zatím co rychlost obratu průmyslového kapitálu, pokud nějakému kapitálu umožňuje vykořisťovat větší nebo menší množství práce, má určující a omezující vliv na masu zisku, a tudíž na všeobecnou míru zisku, je obchodnímu kapitálu míra zisku dána zvenčí a její vnitřní souvislost s tvorbou nadhodnoty je úplně setřena. Obrátí-li se týž průmyslový kapitál za jinak stejných okolností a zejména při stejném organickém složení za rok čtyřikrát místo dvakrát, vyrobí dvakrát tolik nadhodnoty, a tudíž i zisku; a to se hmatatelně projevuje, má-li tento kapitál monopol — a pokud jej má — dokonalejšího způsobu výroby, který mu umožňuje zrychlit obrat. Různá doba obratu v různých obchodních odvětvích se naopak projevuje v tom, že zisk, jehož se dosáhne z jednoho obratu určitého zbožního kapitálu, je nepřímo úměrný počtu obratů peněžního kapitálu, který tyto zbožní kapitály obrací. Small profits and quick returns [malé zisky a rychlé návraty] jsou zejména pro shopkeepera [kupce] zásadou, kterou se zásadně řídí.
Je ostatně samozřejmé, že tento zákon obratů obchodního kapitálu v každém obchodním odvětví — ponecháme-li stranou střídání rychlejších a pomalejších obratů, které se vzájemně vyrovnávají — platí jen pro průměr obratů celého obchodního kapitálu vloženého do tohoto odvětví. Kapitál A, který působí v témž odvětví jako kapitál B, může vykonávat více nebo méně než průměrný počet obratů. Jiné kapitály jich pak vykonají méně nebo více. Obrat úhrnné masy obchodního kapitálu vložené do tohoto odvětví se tím nijak nemění. Má to však rozhodující význam pro jednotlivého obchodníka nebo maloobchodníka. Pak dosahuje mimořádného zisku tak jako ho dosahují průmvsloví kapitalisté, vyrábějí-li za příznivějších podmínek než průměrných. Nutí-li ho k tomu konkurence, může prodávat levněji než jeho kumpáni, aniž si sníží zisk pod průměr. Dají-li se podmínky, které mu umožňují rychlejší obrat, koupit, např. poloha prodejny, může za ně zaplatit zvláštní rentu, tj. část jeho mimořádného zisku se přemění v pozemkovou rentu.
__________________________________
Poznámky:
41 „Zisk je zpravidla vždy stejný, ať je cena jakákoli; stojí na místě jako plovoucí těleso, ať voda stoupá nebo opadává. Proto stoupají-li ceny, obchodník ceny zvyšuje, klesají-li ceny, obchodník ceny snižuje.“ (Corbet: „An Inquiry into the Causes and Modes of the Wealth of Individuals“. Londýn 1845, str. 15.) — Zde, jako v textu vůbec, se mluví jen o obyčejném obchodu, ne o spekulaci, jejíž rozbor, jako vůbec všechno, co se týká dělby obchodního kapitálu, nespadá do okruhu našeho zkoumání. „Obchodní zisk je hodnota přidávaná ke kapitálu nezávisle na ceně; to druhé (spekulace) je založeno na změně hodnoty kapitálu nebo přímo ceny.“ (Tamtéž, str. 12.)
42 Všimněme si velmi naivní, ale přitom velmi správné poznámky: „Příčinou toho, že totéž zboží lze dostat u různých prodavačů za podstatně různé ceny, je jistě velmi často nesprávná kalkulace.“ (Feller und Odermann: „Das Ganze der kaufmännischen Arithmetik“, 7. vyd., 1859, [str. 451]). To ukazuje, jak se určování cen stává čistě theoretickým, tj. abstraktním.